Všechno je v hlavě. To, jak šťastný žijeme život i jaké rozměry mají naše problémy, si určujeme my sami. A hrozně jednoduše si všimneme všech našich nedokonalostí a chyb, se kterými si nevíme rady, ale kolik z nás se dokáže pochválit? Kolik z nás dokáže ocenit na ostatních to pozitivní a nesoustředit se jen na věci, které by se měly zlepšit?
Měli bychom být vděční, protože máme mnohem víc, než ve skutečnosti potřebujeme. Stejně je ze všech stran slyšet jen to, co lidem chybí.
Je mi sedmnáct a všichni na mě tlačí. Musíš dodělat školu, najít si dobrou práci atd atd. A víte co? Já jsem v klidu. Jsem vděčná za to, co mám.
Jsem si jistá, že kdokoliv dokáže zvládnout cokoliv. Stačí v to věřit. Síla myšlenky mě nakonec dovede na místo, kde chci a mám být. Tím zašoupne všechny obavy z budoucnosti postupně hluboko do šuplíku. A i když se náhodou něco fakt posere. Čas to spraví.
Když se vykašleme na všechny malé věci, které se nepovedly.
Když se vykašleme na všechny hmotné věci, které nás různě omezují.
Když se začneme soustředit na to, kdo jsme a jestli se tak cítíme dobře.
Když se začneme soustředit na to, jestli je lidem okolo nás s námi dobře.
Život bude lehčí. Bude hezčí.
Vrátí nám to jako boomerang.
S láskou, RR
SOCIAL ICONS